V roce 1860 začala více než 130 let trvající tzv. „Zlatá éra pozorování zatmění Slunce“. Téměř každé další zatmění přineslo nějaký, někdy zcela zásadní, fyzikální objev. Za všechny uveďme objev nového prvku helia v roce 1868 a slavné ověření platnosti teorie relativity v roce 1919. Technické možnosti pozorování Slunce ze zemského povrchu postupně narazily na své limity a v devadesátých letech 20. století kosmické sondy zdánlivě ukončily zásadní význam pozorování zatmění Slunce ze zemského povrchu. Že „Zlatá éra pozorování zatmění Slunce“ ještě neskončila, se pokusí ukázat tato přednáška.